Ocitáme se v době zakládání hradů, klášterů, kostelů a nových vsí.

V klášterech se sepisují legendy o životě svatých, zaznamenávají se soupisy majetků.

Z družiny soustředěné kolem panovníka vzniká šlechta.

Kopcovitá krajina kolem Jičína  na rozhraní rovinatého vnitrozemí a pomezních hor tvořících  zemskou  hranici  byla příhodná pro postavení několika hradů.

Brada - byl strážním a obranným hradem zemské stezky, kolem roku 1500 byl již opuštěnou zříceninou.

Veliš - významný hrad, byly v něm uchovávány Desky zemské, to jest soupis majetku šlechty, a kompaktáta - vzácné listiny právně stvrzující odlišné náboženské i politické poměry v  českém království. Po skončení třicetileté války byl z rozkazu císaře zbořen, aby se napříště nemohl stát pevností nepřátel.

Kumburk - rovněž pevný a velký hrad, byl záměrně pobořen ve stejné době a ze stejného důvodu jako Veliš.

Bradlec- založený na kopci blízko hradu Kumburku. Zpustl již po husitských válkách.

Po těchto hradech zůstaly jen zříceniny nebo jen jména kopců. Těžko si dnes představit středověkou krajinu kolem Jičína se čtyřmi hrady na okolních kopcích.

Město Jičín je založeno podle plánu. Jeho pravidelné obdélníkové náměstí bylo se značným rozmyslem vyměřeno jistě s provázkem v ruce. Ale kdo kdy Jičín založil, se neví. Jičín nemá zakládací listinu!

První zmínka o Jičínu je v listině královny Guty, manželky českého krále Václava II., z roku 1293. Středověk je dobou rozvíjení řemesel, obchodu, uměleckých  děl gotického slohu.

Vlastníkem jičínského panství byl král.

Teprve roku 1337 jej český král Jan Lucemburský prodává šlechtickému rodu Vartenberků.

Vartenberkové dbali o rozvoj území, plošně zakládali nové vsi. V tehdejší době, ve čtrnáctém století, začalo být osídlováno i hornaté Podkrkonoší. V této době je založena i Tuř a sousední Nová Lhota – o 350 let později Butova ves.

S Jičínskem je spojen Čeněk z Vartenberka (kol. 1385 - 1425), nejvyšší purkrabí království českého, patřil k nejvýznamnějším postavám své doby. V době husitských válek se stal vlivným představitelem umírněné kališnické šlechty, avšak  vstoupil i do služeb císaře Zikmunda. Tak se stal nepřítelem radikálních husitů a Jana Žižky z Trocnova. Žižka přitáhl na jaře roku 1423 k Hořicům a Vartenberkovo vojsko porazil v bitvě u  Hořic roku 1423.

Trčkové z Lípy - vládli v Jičíně v době renesance (1487-1607), ve městě byly stavěny nové hradby a známá věžová, dnes řečená Valdická brána. Trčkové také jako vlastníci Velišského panství angažují do svých služeb mladého Jakuba Krčína z Jelčan později i Sedlčan.

Smiřičtí - byl jeden z nejbohatších šlechtických rodů v Čechách. S koncem jeho panování v Jičíně (od r.1607-do r.1621) je spojeno několik zajímavých příběhů. (Znáte příběh o lásce šlechtické dívky k neurozenému mládenci? O jejím potrestání, uvěznění v hradní věži, o tom, jak byla odtamtud osvobozena a jak zemřela při výbuchu jičínského zámku? Je to příběh  o smutném osudu Elišky Kateřiny Smiřické a známá píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína prý vypráví o její lásce. Eliščin bratr Jan Albrecht byl jedním z  hlavních představitelů povstání protestantské šlechty proti císaři, (dokonce bylo uvažováno o tom, že on by se mohl stát českým králem!) zemřel však ve věku dvaceti čtyř let již  roku 1618.

Rod Smiřických vymřel po meči, jím vystavěný renesanční zámek v Jičíně byl poničen výbuchem v tom samém roce, kdy došlo k bitvě na Bílé hoře.

A tato bitva od základu změnila poměry v Českém království, tudíž i poměry do té doby protestantského Jičínska.