Národní obrození je významnou kapitolou dějin Jičínska. Obětavá práce mnoha buditelů, z nichž velkou část tvořili na Jičínsku vlastenečtí katoličtí kněží, přesáhla hranice regionu a měla význam vskutku celonárodní.

Toto mohutné společenské hnutí - (které začínalo od záchrany zbytků jazyka, přes studia zvykosloví a lidové slovesnosti, k péči o vznik nové české literatury, vědy i  českého průmyslu a bankovnictví) -  ústilo ve druhé polovině 19. století do vyjádření českého programu politického. Zdařilo se to díky působení celé řady vlastenců. Obrozenectví proniklo do nejrůznějších sfér veřejného života, a to i do nejmenších obcí.

V této době se začalo krajině v okolí Turnova, Sobotky a Jičína říkat ČESKÝ RÁJ (https://www.cesky-raj.cz , www.jicin.org  )

Národní obrození, to nebyli jen básníci a jazykovědci. Byli to i  principálové a herci na vozíku s koníkem, kteří hrávali loutkové divadlo po návsích nebo sálech hospod. Přinášeli zábavu i ponaučení, někdy českou pohádku, někdy příběh ze starých pověstí.

Největší touhou předků bylo tenkrát vystavění národního divadla v Praze. Na stavbu se sbíraly peníze po všech koutech země. A lidé posílali, co měli. Národní divadlo bylo pro ně symbolem kulturní samostatnosti, věcí národní cti a hrdosti. 

Krejcar - nejrozšířenější platidlo své doby, bylo v oběhu od poloviny 16. až do konce 19.století.